PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fanoušci metalového easy listeningu a posmutnělé severské melancholie zároveň jsou bezpochyby již několik posledních týdnů ve střehu. Třetí album finských GHOST BRIGADE totiž rozhodně patřilo mezi ty více očekávané nahrávky letošního nepříliš horkého léta. To jakoby tak symbolicky své po většinu času chladné počasí přizpůsobilo náladám, jež nabízely i předchozí dvě desky této (stále) nadějné pětice. Ta letošní se drží již zaběhnutého vzorce a co se týče nabídky emocí, přichází s očekávanou nadílkou.
Dosavadní tvorba této jistě pozoruhodné skupiny však i přes chválihodný počet příjemných hitů a celkově líbivě se poslouchající hudbu nedokázala nabídnout poslech s přívlastkem trvalý. S podobným problém se s největší pravděpodobností bude potýkat i „Until Fear No Longer Defines Us“. Přitom je opět albem, kde nic nechybí a ani naopak nepřebývá. Jeho jednotlivé položky tvoří kompaktní směs lehce zapamatovatelných a chytlavých písní, které kromě těchto atributů spojuje ještě inklinace k místy plíživé, jindy zase přímočařejší melancholii tak, jak to už po léta předvádějí například matadoři KATATONIA ze sousedního Švédska.
O bohaté inspirační studnici, ze které čerpali GHOST BRIGADE jste se už mohli dočíst i v recenzích jejich předchozích děl. Na tomto místě se sluší doplnit, že jejich kompoziční přístup snese srovnání s dalším Švédy CULT OF LUNA anebo i s krajany CALLISTO. U těch druhých jmenovaných byl viděl paralelu v aspiraci organicky spojovat výbušné metalové nájezdy a uvolněné pasáže vyplněné čistými a podmanivými vokály. Manne Ikonen na to má se svým hlasem dostatek schopností. Nechybí mu přirozenost ani jistota, přičemž většinu zpěvných pasáží lze v jeho podání nazvat lahůdkovými.
Na první explozi jeho hlasivek nás sice nechá chvíli čekat, ale když to po úvodní akustické „In The Woods“ s nepopíratelným závanem grunge, naplno rozbalí v refrénu následující „Clawmaster“, je to bezpochyby radost poslouchat. Její úderné střední tempo doprovázené obhroublým řevem upomene právě výše jmenované CULT OF LUNA, ale podobné momenty z tvorby Finů postupně mizí, aby přenechávaly prostor vzdušnějším a zpěvnějším plochám. V těch to skupině šlapě bez chybičky a není pochyb o tom, že ani při přípravě materiálu na letošní album nechyběl dostatek dobrých nápadů.
V tom však zároveň spatřuji i svízel nahrávky. Finové ve schopnosti složit hitové a vkusné písně žánrově oscilující v širokém příhraničním pásmu mezi rockem a metalem však stále nedokáží najít skulinku, kterou by pronikli hlouběji pod povrch. Nedá se sice říci, že bych jejich hudba byla zcela povrchní, na to totiž nabízí až příliš mnoho emocionálních prožitků, ale stále jí chybí silnější charisma, možná i uvěřitelnost a v každém případě větší schopnost pohltit posluchače a poskytnout mu dlouhodobější zážitek.
Ještě je příliš brzy na soudy ohledem trvanlivosti třetího alba GHOST BRIGADE, ale podle všeho ani ono nebude představovat záležitost, ke které se bude většina posluchačů za několik let vracet. Náznaky změny zde však jsou. Nádhernou pomalou píseň „Grain“ lze za takové považovat. Procítěný refrén a emoční palba do plných z ní činí jednu z nejzdařilejších skladeb této finské skupiny. Tudy by to rozhodně mohlo jít.
I navzdory této vyzdvihované písni lze o desce hovořit jako o vyrovnané a promyšlené kolekci od skupiny, která svým pohledem na věc pomáhá rozvlnit stojaté žánrové vody. Její hudba postupně dospívá, což lze jednoznačně považovat za pozitivum. Na příštím albu se však už bude definitivně lámat chleba a doba hájení tak nenávratně skončí.
Příjemně se poslouchající kolekce melancholických písní, které však (stále) spíše kloužou po povrchu.
7 / 10
Manne Ikonen
- vokály
Tommi Kiviniemi
- kytara
Wille Naukkarinen
- kytara
Veli-Matti Suihkonen
- bicí
Janne Julin
- basa
1. In the Woods
2. Clawmaster
3. Chamber
4. Traces Of Liberty
5. Divine Act Of Lunacy
6. Grain
7. Breakwater
8. Cult Of Decay
9. Torn
10. Soulcarvers
Vydáno: 2011
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 58:06
Produkce: Antti Malinen
Studio: Seawolf Studios, Helsinki (Finsko)
Priveľa krásnych momentov na to, aby poslucháč a fanúšik fínskej melanchólie zostával chladným. GHOST BRIGADE vedia, čo ich miláčikovia majú radi a na treťom albume to všetko servírujú vo veľmi pútavej podobe. Americké odkazy NEUROSIS dávno ustúpili do úzadia, na celej čiare víťazí európska škola. CULT OF LUNA, SENTENCED, KATATONIA... easy listening? Možno. Niekedy však skutočne netreba viac.
Veľmi fajn album
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.